Vzpomínka z léta

2. ledna 2017 v 20:45 |  Z mého života
I v těchto zimních časech je fajn si někdy zavzpomínat na léto, co jsme vlastně zažili a promítnout si všechny okamžiky v hlavě.. A jak všichni víme, k létu patří i festivaly, kterých je nespočet. O jednom z nich, jsem se rozhodla napsat i tento příspěvek, protože si myslím, že tento ročník festivalu opravdu stál za to, o čemž svědčí i to, že se prodalo všech 25 000 lístků. Byla to neuvěřitelná dávka energie, štěstí, blíznovství a fyzického vyčerpání, tak doufám, že se přenesete se mnou a článek si užijete:)

Píše se čtvrtek dopoledne a my odjeli do jednoho krásného moravského městečka proslulého slivovicí - ano, hádáte dobře, jsou to Vizovice, ve kterých se konal další ročník festivalu Masters of rock. Já byla natěšená jako malé dítě, protože jsem již věděla co mě čeká. Vyrazili jsme tedy do areálu, kde pomalu začínala hrát první kapela z Polska - Rust. Po nich ale přišlo to, na co jsem se těšila, tuzemská kapela Škwor. V životě bych neřekla, že na ni bude tolik lidí. Koncert proběhl v poklidu a my jeli na penzion, ze kterého jsme se do likérky vrátili okolo jedenácté hodiny večer. Přišli jsme a všude bylo narváno tak, že téměř nešlo vejít do areálu. Za chvíli jsme ale zjistili, proč tomu tak bylo - hrála thrash metalová legenda Testament, která všem přítomným rozohnila krev v žilách hlavně svoji wall of death. Po Testament přišlo zklidnění se jménem Apocalyptica. Těšila jsem se, ale zas tak úžasné to nebylo, bylo to zdlouhavé a mně se již chtělo spát.

Druhý den festivalu byl asi nejnáročnější, protože jsme tam byli od tří hodin až do konce programu. Na začátek jsme se podívali na vedlejší stage na české Rimortis a potom jsem se přesunula na hlavní stage, kde hráli Waltari. Samotná jsem byla zaskočena neuvěřitelnou energií, kteoru v sobě měl jejich frontman skákající do lidí. Po nich nastoupili na scénu Citron, na které jsem se narvala do druhé řady, kde jsem dalších asi pět hodin stála kvůli jedné kapele, o které bude ještě rozhodně řeč. Citron měli jako hosta Tanju, která na svůj věk vypadá opravdu velice dobře. S Křížkem zazpíali pár duetů a nakonec hodili známé Ocelové město. Pak přišla na řadu "popová" hvězdička Elize Ryd a její Amaranthe. Písničky byly energické, ovšem asi v půlce koncertu se začali rvát na naše místo jiní lidé, kteří byli bohužel lehce nepřizpůsobiví.. nakonec se však uklidili. Po Amaranthe přišel jeden z vrcholů dne a dost možná i celého festivalu - legendární Slayer, kteří přebrali zlatou desku. V půlce koncert Tom Araya dokonce pozdravil i liid sedící na louce nad areálem likérky. Ačkoli jsem z tohoto koncertu měla poměrne strach, bylo to něco dokonalého. Po Slayer přišla na řadu Avantasia. Po pravdě řečeno, měla jsem mnohem větší očekávání a koncert mě lehce nudil, byla jsem unavená a usínala na stole. Po nekonečném vystoupení přišla poslední kapela dne, Korpiklaani. Těšila jsem se na ně a trošku mě mrzelo, že hráli tak pozdě, protože jsem mrzla. Když pak ale zazněla Vodka, hned jsme užili a tančili.

Po druhém náročném dni festivalu jsme spali asi do tří do odpoledne a pak se opět vydali tou známou cestou podél kolejnic do milovaného Vizovického areálu. Byl to den, na který jsem se těšila ze všeho nejvíc a to kvůlu vystoupení švédských vikingů Amon Amarth. Před nimi jsme si ale poslechli i Primal fear a The 69 eyes, kteří rozhodně nezklamali, hlavně díky opravdu nádhernému hlasu zpěváka. Tou dobou jsme byla už opět vepředu a čekala. Čekání mi zkrátili ještě Eluveitie, kteří hráli před AA. Celkově jejich vystoupení bylo průměrné - ,,normální" části super, ale akustické části se zaskakující zpěvačkou byly opravdu otřesné. Pak to ale přišlo. Jejich intro ve mně vyvolalo nepopsatelné pocity štěstí a chtělo se mi brečet. Pak přišli... tu tu tu tu tuu.. Pursiut of vikings... Jela jedna písnička za druhou a já byla šťastná. Jako jediní měli ohňovou show, která to vše ještě podrthosala. Pak přišla poslední píseň - Twilight of a thunder god... co si budeme nalhávat, nic dokonalejšího jsem snad nezažila. Hegg přinesl kladivo, kterým práskl a já chvíli nic neviděla ani neslyšela... potom přišla část, kdy všichni křičeli: twilight of a thunder god, a já se pomalu ale jiste rozbrečela štěstím a dojetím, protože to bylo něco...dokonalého, úžasného.. kdo to nezná, nepochopí to.

V neděli jsme museli brzo z penzionu, a tak jsme byli v likérce skoro celý den. Svoji pčast bohužel zrušili Megadeth, kteří byli "nahrazeni" Tublatankou. Tento den jsem toho viděla i logicky nejvíce - Swallow the sun, Alkehol, Brainstorm, Tublatanku, Ensiferum a Oomph!, kteří pro mě byli opravdové překvapení a parádně se na ně pařilo. Na poslední dvě vystupující kapely jsem už šla, protože 4 dny ve gládách.. nožičky bolely :D

Celý festival je úžasný a vždy tam poznám nějaké nové lidi. Doma už mám lístky na letošní ročník, tak se nemůžu dočkat :) Tímto bych Vás, milovníky tvrdé hudby, chtěla pozvat na MoR a říct vám, že o nohy ani ruce nepříjdete a naopak když nedorazíte, příjdete o úžasný zážitky:). Vaše Natybeei :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama